Tak tady další hláška, tentokrát z prvního dílu. Tuhle část mám ráda, i když je tam Horác tak neuvěřitelně protivný. Tady jsem ho ještě moc nemusela, ale pak jsem si Horáce opravdu oblíbila, hned po tom lovu na kance, ten přidám taky. No, chtěla jsem se ještě zeptat, jesi tohle, ty hlášky, vůbec někdo čte, jesi je mám přidávat, protože mě to fakt baví :-)
"Klid, Cuku," uklidňoval ho Will, a Cuk se ihned upokojil. Jenže teď si ho poprvé všiml Horác. Přešel k huňatému poníkovi a zblízka si ho prohlížel.
"Co je tohle?" předstíral údiv. "Někdo si vzal s sebou na slezinu velký ošklivý psisko?"
Will zatínal pěsti. "To je můj kůň," pronesl tiše. Nechal si líbit Horácovy pošklebky, když mířily na něj, nehodlal mu ale dovolit, aby urážel jeho koně.
Horác se hýkavě rozchechtal.
"Kůň?" vyrazil ze sebe. "Tohle není kůň! V bojový škole se jezdí na opravdických koních! Ne na chlupatých psech! Taky mi připadá, že potřebuje pořádně vykoupat!" Nakrčil nos a tvářil se, že k Cukovi přičichává.
Poník se kradmo podíval na Willa. Co je zač tenhle protivný trouba? říkaly jeho oči. Will pečlivě skryl potutelný úsměv, který se mu už málem objevil ve tváři, a lhostejně prohodil: "To je hraničářský kůň. Na tom může jezdit jen hraničář."
Horác se znovu zachechtal. "Na takovým chlupatým psovi by uměla rajtovat i moje babička!"
"Ona by možná uměla," řekl Will, "ale vsadím se, že ty ne."
Ještě než tu výzvu dořekl, Horác už odvazoval uzdu. Cuk se koukl po Willovi a ten by přísahal, že koník mírně kývl hlavou.
Horác se lehce vyhoupl Cukovi na hřbet. Poník stál, ani se nehnul.
"Nic na tom není!" chvástal se Horác. A patami kopl Cuka do boků. "Do toho, pejsku! Proběhneme se."
Will poznal to známé napnutí svalů na Cukově těle a nohou. Pak poník náhle vyskočil, divoce se prohnul do strany, dopadl na přední nohy a zadní nohy vystřelil vzhůru.
Horác několik vteřin plachtil jako pták. Pak tvrdě přistál v prachu, rozplácnutý na zádech. George a Alyss s pobaveným úžasem sledovali, jak tam ten neurvalec vteřinu nebo dvě leží a překvapeně lapá po dechu. Jenny se pohnula, chtěla zjistit, jestli je v pořádku. Potom ale zarputile sevřela rty a zůstala stát. Horác si o to koledoval, řekla si.
Byla tu možnost, pouhá naděje, že tím bude celá ta věc uzavřena. Jenomže Will zase jednou nedokázal odolat pokušení a potřeboval mít poslední slovo.
"Měl bys poprosit babičku, aby tě naučila jezdit na koni."
